Zdravotní gramotnost mladých dospělých

(cca 15-25 let)

Podpora zdraví

Životní styl

Zdravotně gramotný mladý člověk ví, co zahrnuje správný životní styl (životospráva) a uvědomuje si zásadní význam životního stylu pro zdraví v dlouhodobém horizontu. Přijímá skutečnost, že životní styl je především jeho volba a zodpovědnost. Vědomě se snaží o dodržování vhodné životosprávy.

Správná výživa

  • Ví a přijímá, že vhodná výživa je klíčovým prvkem životosprávy a má zásadní vliv na zdraví.
  • Zná doporučené výživové dávky pro svůj věk, rozumí jim a ví, jakými potravinami zajistí vhodnou skladbu stravy (podle potravinové pyramidy).
  • Je schopen udržovat přiměřenou hmotnost a zdatnost.
  • Má základní přehled o mikronutrientech (vitamíny, minerály a další biologicky aktivní látky) a o jejich významu. Ví rámcově, jakými potravinami zajistí jejich dostatečný příjem.
  • Zvládá si plánovat a sám připravit stravu v průběhu celého dne.
  • Zná a dodržuje zásady jídelního režimu v průběhu dne, dává přednost společnému stolování.
  • Zná a dodržuje zásady pitného režimu, dává přednost neslazeným nápojům.
  • Dovede kriticky vyhodnotit výživová doporučení nezaložená na objektivních důkazech.
  • Je si vědom rizik alkoholu, vyhýbá se alkoholovým excesům.

Tělesná aktivita

  • Uvědomuje si zásadní vliv pohybové aktivity na zdraví.
  • Zná a přijímá doporučení pohybové aktivity pro svůj věk, má kladný vztah k pohybu.
  • Je pohybově aktivní v běžném životě, preferuje aktivní mobilitu (chůze, jízda na kole).
  • Dovede kompenzovat pracovní nebo školní zátěž vhodnou aktivitou v době volna (sport, relaxační aktivity), denně pobývá přiměřený čas ve venkovním prostředí.
  • Zná rizika jednostranné nebo nadměrné fyzické zátěže.
  • Uvědomuje si významný vliv pohybové aktivity na duševní pohodu.

Denní režim

  • Uvědomuje si význam denního režimu a rytmicity denních aktivit pro zdraví.
  • Dodržuje rámcová doporučení denního režimu o míře a vzájemném poměru pracovní zátěže (školní zátěže), volnočasových aktivit a spánku (8–8–8).
  • Rozpozná a respektuje fyziologické potřeby těla ve vztahu ke spánku a dodržuje zásady spánkové hygieny (doba spánku, prostředí pro spánek atd.).
  • V zátěžových situacích (nemoc, mimořádné události) dovede přizpůsobit denní režim tak, aby nebyl dlouhodobě rizikový pro zdraví.

Vnitřní pohoda (duševní hygiena)

  • Uvědomuje si význam duševní pohody pro zdraví.
  • Dokáže udržovat vyrovnané vztahy s rodinou i ostatními lidmi, respektuje osobnost jiných osob.
  • Umí navázat přátelství a partnerský vztah, přátele a partnery si vědomě vybírá a dává přednost osobním kontaktům před virtuálními formami komunikace
  • Umí vyjadřovat své názory, postoje a emoce vhodným způsobem, zvládá své negativní emoce (hněv, agresivita, smutek).
  • Umí kriticky vyhodnotit marketingové a reklamní strategie, nepodléhá bez úvahy názorům okolí.
  • Zná mechanizmus stresové reakce a dokáže vhodně reagovat na nadměrnou zátěž.
  • Umí vyhledat pomoc v případě duševního traumatu, šikany, týrání apod.
  • Plánuje a realizuje svoji profesní i osobní budoucnost a zohledňuje přitom svá přání, předpoklady, vlohy i reálné možnosti.

Svoboda od závislostí (návykové chování)

  • Zná rizika legálních i nelegálních návykových látek pro zdraví a zná mechanizmus vzniku a rozvoje závislosti.
  • Vědomě odmítá zneužívání návykových látek či návykové chování (např. herní automaty).

Péče o prostředí

Zdravotně gramotný mladý dospělý při zahájení samostatného bydlení se dokáže postarat o své hnízdo i o svůj rozlet.

Domácnost

  • V samostatném (i provizorním) bydlení si zajistí oddělené místo ke spaní, posezení a stravování.
  • Zná a uplatňuje hlavní zásady držení těla a uspořádání pracovního prostředí při sedavých činnostech (práce na PC apod.).
  • Dokáže samostatně zajistit úklid domácnosti včetně nákupů potřebného vybavení a sjednání nezbytných služeb pro úklid (např. odvoz odpadu).
  • Vyhledává základní zdroje pro život (voda, vzduch, světlo, teplo, energie, potraviny) co možná nejkvalitnějšího, nejpřirozenějšího a (pokud možno) lokálního původu.
  • Vyvažuje poměr pobytu doma a v zájmových či pracovních institucích.
  • Domácnost (provizorní či startovací) si dokáže funkčně vybavit i „z druhé ruky“, odpovědně třídí a včas vynáší odpad.

Instituce

  • Dodržuje a spoluvytváří bezpečnostní a životosprávná doporučení pro pobyt ve škole či práci.
  • V každodenní dopravě do školy či práce nachází příležitost, aby šel podstatnou část cesty „po svých“.
  • Samostatně se orientuje v pravidlech různých institucí a prostředí (BOZP, provozní řády apod.).

Veřejný prostor

  • Udržuje pravidelnost v pestrých zájmových aktivitách (různá intenzita, obsah, prostředí).
  • Zajišťuje si funkční vybavení pro pravidelné zájmové aktivity.
  • Podle svých zájmů a schopností podporuje a využívá veřejné iniciativy a aktivity (sportovní, společenské, zájmové apod.).
  • Je občansky aktivní, podle svých zájmů a schopností se účastní veřejného života.

Prevence nemocí

Zdravotně gramotný mladý člověk plně chápe, že být zdravý není samozřejmé, že o zdraví je třeba pečovat. Ví, že většině nemocí je možné zabránit prevencí, a chová se podle svých dosažených znalostí. Uvědomuje si, že rozhodnutí, která dělá a bude v budoucnu dělat, mohou pozitivně nebo negativně ovlivnit zdraví, a tím i celý další život.

Základní hygiena

  • Zná a přijímá důvody, proč jsou základní hygienické návyky důležité.
  • Úplně zvládá hygienickou péči o svou osobu: zná a přiměřeně dodržuje všechny běžné návyky, které se týkají tělesné čistoty (mytí, čištění zubů, péče o vlasy a vous, intimní hygiena apod.), pečuje o čistotu oděvu a obuvi i o čistotu osobních věcí včetně hygieny obytných prostor.

Prevence infekčních nemocí

  • Při podezření, že trpí infekční nemocí, informuje dospělého/rodiče, případně svého lékaře.
  • Ví, proti kterým nemocem se očkuje v rámci pravidelného očkování.
  • Ví, proti kterým nemocem je očkován a kde má očkovací průkaz.
  • Uvědomuje si nebezpečí pohlavně přenosných nemocí a ví, jak se chovat a jak se chránit.
  • Ví, jak se chránit proti nejčastějším infekčním nemocem, které nejsou preventabilní očkováním (průjmová onemocnění, borelióza a jiné nemoci přenášené členovci, virózy apod.).
  • Ví, že infekční nemoci nejsou všude stejně rizikové, a ví, že před cestou do zahraničí nebo jinou výjimečnou událostí se má jít o možnostech prevence poradit se svým lékařem.

Prevence neinfekčních nemocí

  • Ví, že správný životní styl (životospráva, způsob života) je základní prevence neinfekčních nemocí.
  • Ví, u které zdravotní pojišťovny je pojištěný, a nosí kartičku pojišťovny s sebou.
  • Zná svého praktického a zubního lékaře, děvčata/ženy i svého gynekologa.
  • Využívá svého práva chodit na preventivní prohlídky, případně si doporučené prohlídky umí najít na webu své zdravotní pojišťovny.
  • Orientuje se v tématu připojištění pro cesty do zahraničí a rizikové sporty.
  • Ovládá základní preventivní samovyšetřovací postupy – samovyšetření prsou / samovyšetření varlat.
  • Pozná změny pigmentových névů.
  • Ví kam / na koho se obrátit v případě zdravotních potíží a odchylek od běžného stavu.

Postoje ke zdravotní péči a péči o zdraví

  • Uvědomuje si, že jsou různé způsoby, jak se lidé o své zdraví chtějí starat.
  • Zná pojmy jako východní medicína, západní medicína, alternativní léčba, homeopatie, medicína založená na důkazu, celostní medicína atp.
  • Ví, že má právo volby lékaře a informovaného souhlasu i nesouhlasu s každým zdravotnickým výkonem a své právo využívá k volbě lékaře, kterému důvěřuje a se kterým otevřeně komunikuje.
  • Zná rozdíl mezi péčí o zdraví a zdravotní péčí. Ví, že za péči o zdraví je již odpovědný sám a že za přiměřenou zdravotní péči odpovídá stát.
  • Uvědomuje si, že pro vytvoření názoru na jednotlivá medicínská témata je potřeba hlubší znalosti a vědomosti o těchto tématech.
  • Zodpovědně se staví k reprodukčnímu zdraví (zodpovědnost v sexuálním chování, plánované rodičovství).

Zdravotní péče

Ošetřovatelská péče

Zdravotně gramotný mladý člověk je schopen vyhodnotit základní příznaky nemoci, orientuje se v základních skupinách volně prodejných léků, zná zásady jejich užívání. Ví, jak se zachovat v rámci svépomoci při poruše zdraví a v nemoci a v případě nemoci respektuje požadavky léčebného režimu.

Rozpoznání příznaků poruchy zdraví

  • Zná fungování svého těla i své psychické prožívání a umí vyhodnotit odchylky od normálního stavu.
  • Dokáže si vyhledat relevantní informace, ví, že anonymní zdravotnická doporučení jsou zavádějící a mohou být pro zdraví nebezpečná, orientuje se na validní zdroje.
  • Spolupracuje se zdravotníky a dokáže přesně popsat projevy svých potíží v orientaci na základní nespecifické příznaky nemocí.

Svépomoc a pomoc při poruše zdraví a v nemoci

  • Dokáže si v případě méně závažných zdravotních poruch posloužit sám (nebo s podporou druhé osoby) nebo v případě neúčinnosti zavedených opatření vyhledat odbornou pomoc.
  • Ví, které zdravotnické prostředky nebo léčiva má obsahovat domácí a cestovní lékárnička s ohledem na rizika věku a životního stylu.
  • Je empatický ve vztahu k nemocným lidem ve svém okolí.
  • Chová se k nemocným ohleduplně a dokáže jim přiměřeně posloužit dle svých zdravotních vědomostí.

Dodržování léčebného režimu

  • Zná a respektuje zásady léčebného režimu v době své nemoci nebo nemoci svých blízkých a osob, o které pečuje.
  • Na základě sebepozorování nebo pozorování osob, o které pečuje, dokáže vyhodnotit účinky léčby či případných nefarmakologických postupů.
  • Zná „svoji nemoc“ a ví, jak se má chovat, uplatňuje postupy příznivě ovlivňující průběh nemoci či eliminující její možné negativní důsledky.
  • Zná svá práva jako pacienta, je schopen si je vhodným způsobem vymoci nebo má blízkou osobu, která mu může v tomto pomoci.
  • V případě jemu nejasných informací o svém zdravotním stavu je schopen požádat o objasnění lékaře nebo jiného zdravotnického pracovníka.

Neodkladná první pomoc a bezpečné chování

Zdravotně gramotný mladý člověk rozumí reálným rizikům vzniku úrazu v běžném životě i při mimořádných činnostech a chová se zodpovědně. Dovede se správně zachovat v situaci ohrožení zdraví a života svého nebo jiných.

První pomoc

  • Umí ošetřit méně závažná poranění u sebe i jiných a dokáže rozlišit, v jakých případech je třeba vyhledat odbornou pomoc.
  • Zná kontaktní údaje svých lékařů primární péče (praktického lékaře, zubního lékaře, popř. gynekologa) i ostatních specialistů, u kterých se léčí, a pohotovostní služby.
  • V případě potřeby přivolá odbornou pomoc prostřednictvím tísňových linek a spolupracuje podle pokynů příslušníků záchranných složek
  • V situaci s ohrožením zdraví a života usiluje na prvním místě o bezpečí pro sebe a další dosud nepostižené osoby.
  • Rozezná život ohrožující stavy, zná typické příznaky nejčastějších vážných nemocí.
  • Dokáže ověřit základní životní funkce u postiženého, provádět masáž srdce, zastavit silné krvácení. Zná hlavní principy laické první pomoci.
  • Pokud trpí chronickým onemocněním, ví, jak se zachovat při jeho náhlém zhoršení. Pokud pro danou nemoc existují tzv. pohotovostní léky, má je vždy k dispozici.

Bezpečné chování

  • Rozumí významu bezpečného chování pro zdraví. Rozezná situace s nepřiměřeným rizikem pro život a zdraví a dokáže se jim vyhnout.
  • Při sportu, v dopravě a při pracovních činnostech v zaměstnání i ve volném čase dodržuje pravidla pro danou činnost a důsledně používá příslušné ochranné pomůcky. Aktivity s rizikem úrazu neprovádí pod vlivem alkoholu nebo jiných látek ovlivňujících vnímání a pohotovost reakce.
  • V kontaktu se zvířaty se chová bezpečně a jedná s nimi s respektem k fyziologickým potřebám daného zvířecího druhu.

Doporučené odkazy na rozšiřující informace

Životní styl

Péče o prostředí

Prevence nemocí

Ošetřovatelská péče

První pomoc

Seznam zdrojů

  • AISIS o.s. Zdravá abeceda [online]. [Cit. 3. 10. 2016]. Dostupné z: http://www.zdrava-abeceda.cz/.
  • Akční plán rozvoje zdravotní gramotnosti (AP č. 12). In: Zdraví 2020 – Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí. Pracovní skupina č. 12. 1. vyd. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2014. ISBN 978-80-85047-47-9.
  • BUŽGOVÁ, Radka a SIKOROVÁ, Lucie. Ošetřovatelská diagnostika a praxe založená na důkazech II. Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně-sociální fakulta, 2008. ISBN 978-80-7368-499-0.
  • HOLČÍK, Jan. Systém péče o zdraví a zdravotní gramotnost. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. Škola a zdraví pro 21. století. ISBN 978-80-210-5239-0.
  • NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost. 2. rozšířené vydání. Praha: Portál, 2006.
  • Růstové grafy ke stažení [online].[Cit. 4. 10. 2016]. Praha: Státní zdravotní ústav, 2001. Dostupné z: http://www.szu.cz/publikace/data/seznam-rustovych-grafu-ke-stazeni.
  • SACKETT, D. L.; ROSENBERG, W. M. C.; GRAY, J. A. M.; HAYNES, R. B. a RICHARDSON, W. S. Evidence based medicine: what it is and what it isn’t [online]. BMJ. 1996, roč. 312, čís. 7023, s. 71-2. ISSN 0959-8138. Dostupné z: http://www.bmj.com/content/312/7023/71.full.
  • Výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR. 1. vyd. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2005.
  • Young adult (psychology). In: Wikipedia, the free encyclopedia [online]. [Cit. 1. 10. 2016]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Young_adult_(psychology).
  • Zdraví 2020 – Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevece nemocí. 1. vyd. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2014. ISBN 978-80-85047-47-9.

Slovníček

  • BMI: Body Mass Index, index tělesné hmoty, orientačně vyjadřuje přiměřenost tělesné hmotnosti jedince. Je vyjádřen jako poměr mezi plochou těla a hmotností (čtverec výšky v metrech děleno hmotností v kilogramech). Podle hodnoty BMI nelze hodnotit přiměřenou hmotnost absolutně, je nutno zohlednit další faktory, jako je pohlaví, osvalení a zdatnost, rozložení tělesného tuku a typ postavy atd.
  • Hlavní zásady první pomoci: Poloha: pokud je postižený při vědomí, zpravidla se snaží sám zaujmout polohu, ve které se cítí nejlépe. Při stavech s ohrožením vědomí je většinou nejvhodnější poloha vleže na zádech na rovné podložce. V naprosté většině závažných stavů je důležité zajistit, aby postižený co nejméně prochladl (izolovat od země a těsně obalit fólií z lékárničky, přikrývkami apod.). Pokud je více postižených a není možné je ošetřovat současně, pak naprostou přednost má ošetření masivního krvácení, hned poté je nezbytné věnovat se postiženým v bezvědomí a těm, kteří nejsou schopni komunikovat. Když zachránce přistoupí k poskytování první pomoci, zajistí si spolupráci dalších svědků nejlépe tím, že požádá konkrétní osobu o konkrétní pomoc. Pokud si zachránce není jistý závažností stavu, způsobem ošetření apod., poradí se dispečerem záchranné služby.
  • Nejčastější příznaky vážných nemocí, kdy je nutné rychlé přivolání odborné pomoci: Bolest nebo silný tlak na hrudní kosti anebo mezi lopatkami (podezření na srdeční infarkt), obtížné dýchání, pocit velmi rychlého anebo nepravidelného pulzu (podezření na onemocnění srdce nebo plic), sípavé dýchání, případně pískání (hlavně výdech), které se nezlepší po podání inhalačního léku, nebo ten není k dispozici (astmatický záchvat), náhlé zhoršení řeči anebo ochrnutí končetin na jedné straně (podezření na mozkovou příhodu), řídká (červeno)černá stolice (podezření na větší krvácení z trávicí trubice).
  • Percentilové růstové grafy: Růstové křivky, umožňující názorné zobrazení tělesného vývoje dítěte během sledovaného období. V praxi jsou užívány především grafy ukazující vztah konkrétního rozměru (výšky, délky, hmotnosti, obvodu hlavy apod.) nebo indexu (např. BMI) k věku. Křivky v grafu znázorňují tzv. percentily. Hodnota 50. percentilu ukazuje přibližně průměrnou hodnotu. Pokud dítě roste rovnoměrně a přiměřeně, jeho individuální růstová křivka (= pomyslná spojnice hodnot rozměru dítěte, vynesených do grafu) sleduje přibližně průběh percentilových křivek v grafu.
  • Validní informace: Zde vhodné, objektivně ověřené informace, které jsou v souladu s Evidence Based Medicine (medicína založená na důkazech, vědomé, zřetelné a soudné používání nejlepších současných důkazů při rozhodování o péči o jednotlivé pacienty) a Evidence Based Practise (praxe založená na důkazech, spojení nejlepšího důkazu získaného výzkumnou činností s klinickou zkušeností a pacientovými hodnotami, které usnadňuje klinické rozhodování).
  • Závislost: Skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má pro daného jedince výrazně vyšší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (často silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (které mohou, avšak nemusí být lékařsky předepsány). Návrat k užívání látky nebo chování po období abstinence často vede k rychlejšímu znovuobjevení rysů syndromu, než je tomu u jedinců, u nichž se závislost nevyskytuje (podle Nešpora, 2005). Závislost na určitém typu chování se nazývá behaviorální závislost nebo nelátková závislost a lze zde modifikovaně uplatnit definici závislosti (např. gambling – závislost na hracích automatech, shopping – závislost na nakupování atd.).
  • Zdravotní gramotnost: Soubor kognitivních a sociálních schopností určujících motivaci a způsobilost jednotlivců k tomu, aby si dokázali získat přístup k informacím, porozuměli jim a využívali je způsobem, který podporuje a udržuje dobré zdraví (WHO).
  • Život ohrožující stavy: Ztráta vědomí bez rychlé samovolné úpravy, velmi silné krvácení, zhoršená komunikace s postiženým a změna celkového stavu (zvláště spojená s třesavkou a zimnicí) po jakémkoliv vážnějším poranění (podezření na rozvíjející se šok).